VÝROČÍ: 16. 8. 1918 vznikl Parque nacional de Ordesa y Monte Perdido
16.08.2023 Mezi nejstarší evropské národní parky patří Ordesa y Monte Perdido, ve španělské - aragonské části centrálních Pyrenejí. Původně se jednalo o park menší rozlohy, zahrnující pouze Valle de Ordesa, který byl 13. 7. 1982 rozšířen o území zahrnující druhou nejvyšší pyrenejskou třítisícovku Perdido. Od roku 1997 je zahrnut do biosférické rezervace Ordesa-Viñamala a v tomtéž roce byl společně s rozsáhlým přeshraničním parkem Parc National des Pyrénées na francouzské straně hřebene prohlášen světovým dědictvím UNESCO.
![Valle de Ordesa Valle de Ordesa](img/aktuality/145s.jpg)
Valle de Ordesa
![Monte Perdido Monte Perdido](img/aktuality/156s.jpg)
Monte Perdido
![Valle de Ordesa od Mt. Perdido Valle de Ordesa od Mt. Perdido](img/aktuality/157s.jpg)
Valle de Ordesa od Mt. Perdido
![Brecha de Rolando Brecha de Rolando](img/aktuality/158s.jpg)
Brecha de Rolando
![Flóra parku Flóra parku](img/aktuality/159s.jpg)
Flóra parku
![Flóra parku Flóra parku](img/aktuality/160s.jpg)
Flóra parku
![Mapka parku z www.enciclopedia-aragonesa.es Mapka parku z www.enciclopedia-aragonesa.es](img/aktuality/161s.jpg)
Mapka parku z www.enciclopedia-aragonesa.es
Přesto však zůstává park útočištěm řady dalších vzácných, často ohrožených nebo kriticky ohrožených živočišných druhů (včetně některých endemitů), největší šelmou zde je medvěd hnědý. K pravděpodobně nejzajímavějším savcům patří hmyzožravec vychuchol pyrenejský, vyskytuje se zde mlok pyrenejský (na snímku) a jako v celém španělsku je zde velmi rozmanitá zejména avifauna. Neobyčejně bohatá je i flóra národního parku. I v rostlinné říši se park (jako ostatně celé Pyreneje) může pochlubit řadou endemitů. Bohatství druhové diverzity je dáno zejména polohou, na které se stýkají alpinské a kontinentální druhy s vlivy Atlantiku a Středozemního moře (není ostatně náhodou, že Iberský poloostrov, jehož rostlinstvo patří z části k středomořské či mediterální části holoarktické oblasti a z části k podoblasti eurosibiřské a její atlantsko-evropské provincii, patří k nejbohatějším v Evropě - oproti některým evropským zemím bylo ve Španělsku zaznamenáno až několikanásobně více rostlinných druhů). K symbolům národního parku patří alpská protěž a orel skalní, dva druhy, které právě zde jsou relativně velmi hojné.
Národní park se vyznačuje ohromujícím kontrastem mezi vysoce položenými polohami, a bohatou vegetací v údolích četných horských řek. Nejvýše položené oblasti jsou téměř aridní – nad 2000 metrů panuje extrémní sucho, veškerá srážková voda rychle mizí v rozpustných horninách, zatímco nižší polohy jsou hojně zalesněné. Typický ekosystém horských lesů leží ve výškách od 1500 do 1700 metrů a tvoří jej zejména buky, jedle, borovice černá a pyrenejská, dub pyrenejský, a v menší míře bříza, jasan, vrba, zimostráz. Vyskytuje se v nich i cesmína ostrolistá, javory (francouzský a klen), vřesy, střemchy, janovce, lýkovce, zimolezy a další (horní hranice lesa je posunuta oproti střední Evropě až o 800 metrů, nejvýš na našem kontitentu). Nad 1700 metrů se nachází typická vegetace alpínských luk, se kterou se lze často setkat až v třítisícové výšce. Relativně vysoko (někdy až do 1900 metrů) lze nalézt borovice, zimolezy (buxusy) a pěnišníky (rododendrony).
Tuto neuvěřitelnou rozmanitost přírody parku způsobuje kromě polohy samé i neobyčejně členitý terén. Jedná se o nejmohutnější vápencový masiv v Evropě, jehož největší výšku představuje Monte Perdido (3 355), který byl v průběhu čtvrtohor tvarovaný ledovcovou erozí (poslední, dnes rychle se zmenšující ledovec, se nachází na severní straně Monte Perdida), kterou v současné překrývá krasová transformace krajiny, rozbrázděné četnými hlubokými kaňony s řadou jeskyní, velkých propastí a dalších povrchových i podzemních krasových jevů.
Celé území národního parku nabízí rovněž řadu příležitostí k nejrůznějším sportovním aktivitám. Nejčastější je provozování vysokohorské turistiky (ostatně přímo parkem prochází i legendární Gran Recorrido - Senda Pirenaica (pyrenejská stezka) GR11. Park nabízí i lyžařské a zejména skialpinistické terény, řadu možností horolezeckých a lezeckých, ale i speleoalpinismus.
-tof-
Odkazy:
Ochrana přírody, národní parky a rezervace na stránkách Horolezecké abecedy
- VÝROČÍ: 1. 3. 1872 byl vyhlášen první národní park v historii
- VÝROČÍ: 23. 3. 1967 byl vyhlášen Parc national des Pyrénées
- VÝROČÍ: 1. 4. 1988 vznikl národní park Malá Fatra
- VÝROČÍ: 10. 4. 1872 proběhl poprvé „Den stromů“
- VÝROČÍ: 17. 5. 1963 vyhlášení prvního českého národního parku
- VÝZNAMNÝ DEN: 24. 5. Evropský den parků
- VÝROČÍ: 1. 7. 1999 vyhlášení nejmladšího českého NP
- VÝROČÍ: 16. 8. 1918 vznikl Parque nacional de Ordesa y Monte Perdido
- VÝROČÍ: 28. 8. 1838 Jiří Buquoy zřídil první rezervaci v Čechách
- VÝROČÍ: 24. 9. 1906 byl vyhlášen Devils Tower National Monument
- VÝROČÍ: 1. 10. 1890 byl v Kalifornii vyhlášen Yosemite National Park
- VÝROČÍ: 1. 10. 1967 ve Sněžných horách byl zřízen Kosciuszko National Park
- VÝROČÍ: 1. 10. 1997 byl v Bukovských horách zřízen Národný park Poloniny
- VÝROČÍ: 30. 10. 1954 byl vyhlášen Babiogórski Park Narodowy
- VÝROČÍ: 3. 11. 1980 byla zřízena CHKO Bílé Karpaty
- VÝROČÍ: 18. 12 1949 vyhlášení TANAP
Foto: tomas.frank@horolezeckaabeceda.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium byl poprvé publikován v r. 2009.