Další odkazy: tramping na síti

[Tomáš Frank]

Možná některé z našich čtenářů potěší, že tramping není mrtev. Trampské hnutí (byť nepochybně v ilegalitě) stále žije a výhonky tohoto života jsou patrny i na všemocné a vševědoucí SÍTI.

Přiznávám, narazil jsem na trampy náhodně. To když jsem hledal oddíl, do kterého dám děti (podotýkám, těžká věc... zvlášť při mém vztahu k polovojenským formacím, uniformám a uniformitě).
Přiznávám rovněž, že mě trampové na síti zaujali a pobavili. A našel jsem na jejich nejrůznějších stránkách ledacos zajímavého (nejenom že na každé z těch stránek jsou např. odkazy na zpěvníky), a dokonce i kempy, na které bych se rád po letech podíval.

Tak tedy pidirozcestníček trampských odkázků:

- tak třeba tihle, co jsou zrovna na cestě, aneb trampské stránky, na kterých lze najít všelicos, např. „Malá úvaha o trampech“ (ve skutečnosti základní typologie, ze které se mi zalíbil zejména typ 12 – tzv. Goráč). Asi nejživější trampská sajtna.
- Sajtna jakýhosi trempskýho hintelektuála tradicionalisty, obsahují množství povídek, poezie, celkem rozsáhlej zpěvník stařičkejch hitovek, a další nevěřitelnosti, jako pravidla pokeru, webšablony či třeba slovník pro ty, kteří chtějí být v tomto svérázném prostředí in.
- Liga lesní moudrosti, aneb stránky jedné woodcrafterské party
- Česká tábornická unie, stránky další woodcrafterské party, ČTU (nyní jednou z řady mládežnických organizací) je jedinou organizací, která se hlásí ke kořenům v trampském hnutí...
- woodcrafteři na Slovensku, pěkné a přehledné stránky
- Kameňák - stránky maníka, provozujícího mj. weby ropiky.net a brdy.net (odkazy na stránce).
- stránky kotlíků sužujících nejsevernější sever Dubska (Dubsko = označení horolezecké oblasti), kterému po svém svérazně říkají Roverky...
- trampský rozcestník jménem Toulavci.com. Krom rozcestníku obsahuje třeba campy, zvadla a tak.
- Stránky KFTP Občanské sdružení pořádající Festival trampských písní v Horním Jelení; na stránce spousta zajímavostí, od zpěvníků, po archivní soupis TO
- E-Stopař; trampský internetový magazín
- Vítr; ústečtí kotlíkáři
- Stránky Mirka Valiny, trampského povídkáře, a také o vandrech na vozíčku
- FOLKtime - časák... a množství trampských povídek větší než malé. Info, aktuality atd.
- něco o trampingu
- další takovej o trampingu a tábornictví
- něco o sourozencích Ryvolových
- tremping na Outdooring.cz
- trempové do světa zavátí
- Stránky Kapitána Kida
- Sdružení Avalon, trampská literatura, časáky (Puchejř, Brdská vločka), akce...
- Jedna brdská sajtna („vítejte ve světě kotlíků“)
- Višňákova sluj
- a ještě indiáni...
- Indian Corral
- Lesní indiáni
- a také mraky trampských povídek; ze stejné autorské dílny pochází i stránka Hruboskalské pěšinky, kterou možná některé romantické duše mezi horolezci ocení ještě víc...
- Tady je Jaroosovo; další trapsavec... a ke všemu zase brdskej.
A navrch: Manifest T.O.B.; typické projevy T.O.B. lze nalézt např. tady.
A ještě navrch: nejenom trampskej zpěvníček.

Něco vzdělávání – aneb tramping v teorii:
- Wiki-heslo: Tramping
- Wiki-heslo: Woodcraft
- Wiki-heslo: Trampská hudba
- Wiki-heslo: Wabi Ryvola
- Wiki-heslo: Miki Ryvola
- Wiki-heslo: Bob Hurikán
- Wiki-heslo: Jaroslav Velinský (Kapitán Kid)
- Wiki-heslo: E. T. Seton
- Ernest Thompson Seton Institute
- Woodcraft: bibliografie
- lesní škůdci (a co s nimi) aneb jsou horolezci ve skutečnosti převlečení trampové?
- Pravý význam slova Tramp (vybírám: „v hovorové americké angličtině, slovo "tramp" může také znamenat sexuálně promiskuitní ženu či dokonce prostitutku...”)
- Lomy Amerika; etnografie země nikoho (o trampském folklóru)
- Trampština (z pohledu jazykovědců; trampština je zde, poněkud překvapivě, hodnocena ve slovanském kontextu). Slovníky trampštiny, jak výše podotknuto jsou důležité zejména pro ty, kteří chtějí být v tomto svérázném prostředí in. Již uveden je Slovník 1, přidáváme Slovník 2, kterými budiž toto suché pojednání uvedeno na pravou míru.



A na závěr:
Naprosto neuvěřitelné informace na oficiálních stránkách MZV ČR, dva dokumenty na téma archeologie ca tramping, plus úvahy o dopadech trampského činění v Dubkách: ZDE a ZDE a TADY,
...a navrch ještě: Kterak usárnu a tele zabaliti, a o trampské bagáži souhrnně (ze stejné dílny pochází i pojednání o trampské výbavě a jejích proměnách v čase: tady), a úplně nakonec seznámek copak připraviti dítku na jednodenňák i na tábor.

[Tomáš Frank]

Nakonec jsem neodolal a tu typologii radši stáhnul


Jsou trampové různí:

1. Tramp stálý, tzv. Furťák. Jezdí na "svoje" místo se "svou" partou. Udržuje kemp v pořádku a v souladu s okolím. Hraje na hudební nástroj a umí narazit sud. Nejstálejší furťák se osobně zná s lesníky a myslivci a vzájemně se tolerují.

2. Tramp Srubař: Je to varianta Furťáka, který má svůj srub (v místech kde nejsou převisy to ani jinak nejde).

3. Další vývojový stupeň je pak Furťák Kutil s variantou Srubař Kutil, který, i když to není nutné, vytváří množství zábradlí, kolových ohrad, a dalších velkých maličkostí až po WC s pokyny vydrápanými do skály. Je pak trnem v oku stráži přírody.

4. Amík je tramp, důsledně vybavený vším vojenským, nikdy by na sebe nevzal něco nezeleného. K jeho cti je nutno přiznat, že ho není vidět ani slyšet, vždy si pomůže sám a se vším, nezbude po něm ani památky a je taky na to patřičně hrdý. Nenosí zpravidla kytaru, protože není zelená a je ji slyšet. Nosí snad píšťalku, ale nikdy ji nepoužije. Nosí extrémně hubenou usárnu, všechno potřebné má v kapsách a má opravdu všechno.

5. Skaut je snadno identifikovatelný podle klobouku, netřeba popisovat. Je až nápadně slušný a vzdělaný, až z něho mám komplex. Přesně ví, které dřevo jak a kde hoří. Tyká si s faunou a osobně se zná s rosnatkou okrouhlolistou a hlaváčkem jarním. Alkohol zná z vyprávění a jednou ochutnal pivo.

6. Moralista je směs Amíka a Skauta. Krom toho všude byl, všude trefí a nazpaměť zná jízdní řád a statut ochrany přírody. V kapse mívá výtisk Listiny práv a svobod. Zpravidla dobře hraje a zpívá. Nosí usárnu, v krajním případě tele. K jeho cti nutno dodat, že z lesa vždy chodí s pytlem posbíraných odpadků.

7. Zvláštní kategorie je Samotář. Závidí Furťákům i Skautům, ale nikdy u nich nevydržel, nebavilo ho to. Musí jít sám a hlavně jinam. Sám pod skálou nejméně 20 km od civilizace ve vánici při -5oC je teprve to správné. Kytaru nenosí, snad foukací harmoniku, ale na tu nehraje, buď je zamrzlá nebo to jinak není vhodné.

8. Básník prérie se pozná podle zasněného pohledu pod atypickým kloboukem. Jeho vybavení je mizerné, ale efektní. Nosí sbírku básní a brýle, ale cíl čundru ho moc nezajímá. V nouzi je na něj spolehnutí, bývá výborný kamarád až do sebezničení. Nosí placatici a půjčí i sirky. Ty musí mít, četba poezie sedíce na pařezu bez cigarety je nemyslitelná.

9. Ženská varianta typu Básník prérie je Víla. Liší se snad jen tím, že používá nějakého Skauta jako kuliho (úsměvem placeného dobrovolného soumara), aby si batohem neničila mejkap.

10. Pionýr je vývojový typ, kterého chce Moralista přetvořit na Skauta a nyní je v mezistadiu Rambo. Zpravidla mu není více než 15 let, bývá špatně ovladatelný a dobře slyšitelný. Nikdy se nevyskytuje jednotlivě. Kupodivu bývá odolný a vytrvalý.

11. Tzv. Takytramp je kombinací všeho. Chodí a vůbec se chová jako Rambo, je ho slyšet a vidět na kilometry. Kemp hledá zásadně až k půlnoci, zatímco nikdy neviděl jak pod převisem vypadá svítání. Zůstává po něm spálené dříví včetně spálené sedačky a spálené dřevěné vybavení kempu. Plechovky, vajgly a lahve nechá na místě, stejně jako igelit. Má pravdu v tom, když si myslí, že by to někdo mohl potřebovat nebo to uklidí. Nemá problémy s lesní stráží, to spíš ta stráž má problémy s ním. V hospodě nechává "otevřený" účet.

12. Okrajovým týpkem je Goráč. Jeho hlavní ideou je "vždy v pohodě". Má moirové spodky, flísové triko, goretexovou bundu, nafukovací karimatku, péřový spacák Sir Joseph, plynový vařič Coleman, piezoelektrický zapalovač, turistického průvodce po Evropě v angličtině a instantní potraviny. Nosí ibiškový čaj v termosce. Nesedává u ohně, protože jiskry dělají díry do drahých syntetických materiálů. Místo rumu pije jonťák. Přestože vypadá, že přežije každou situaci, málokdy ho někdo viděl podruhé.

13. Všechny tyto sorty se vyskytují v ženském i mužském podání. Jedinou výjimkou jsou Máma Vlčice a Starý Bobr. Ačkoli oba jsou rození vůdci smečky, ženská varianta mívá příchuť Furťáka a Moralisty, zatímco mužská se staví do pozice Básníka prérie ač je spíš Amík a Rambo. V přírodě se žádný z výše uvedených týpků nevyskytuje v čistém druhu, vždy je někam ujetý (typově i prostorově) a často s příměsí piva, rumu nebo obojího. Ze všech těchto vzácných druhů mám nejraději někoho z typů 1 až 13.

Na základě 45 let trvajícího terénního výzkumu sepsal Lišák.
Copyright © Lišák: Autor tohoto paskvilu bude vděčný za rozšiřování a kopírování se souhlasem i bez.

dle výše uvedeného doporučení ze stránky Ontheroads.net pro pobavení mnohých drsných zádveřáků stáhnul Tom, BETEPAH AЛЬПNHNЗMA


Pozn.:
Další, zcela seriozní pojednání lze nalézti zde pod názvem: Typologie zjevů brdských.
Jistě není náhodou, že toto přísně vědecké hledisko se nachází na stejné stránce, jako základní informace o nejvýznamnějším světovém pohoří, Brdech – viz Základní fakta o Brdech od předního českého brdologa.

[Tomáš Frank]

Odkazy a informace vztahující se k Brdům

Je zcela pochopitelné, že uvádíme-li zde odkazy týkající se trampingu jako významného společenského fenoménu, nelze pominout zcela nejvýznamnější světové pohoří, a zároveň jednu z posledních svébytných oblastí, v jejíž neprostupné divočině tradicionalistický tramping dosud přežívá jako jedna z posledních enkláv trampského běsnění, urputně se bránící náporům civilisace (a módního outdóru).
Z hlediska zachování trempstva jako druhu, se nepochybně jedná o oblast nezměřitelného významu, hodnou pozornosti, i soustavné cílné ochrany. Svým významem je tak tato oblast porovnatelná snad jen se zbytky divočiny v některých jihoamerických a afrických pralesích, či dosud málo postiženými velehorskými oblastmi Vysoké Asie.
Odkazy BRDY:
- Brdy.org – „stránka milovníků brdských hvozdů“ dnes nejlepší infosajtna na uvedené téma
- Brdy.info – stránka o Brdech a přilehlém okolí
- Hřibova brdská sajtna
- Brdská vrchovina na Wikipedii
- Brdy na Wikipedii
- Hřebeny na Wikiedii
- Panbrdská teorie na Wikipedii
A samozřejmě lze na internetu nalézt i informace o vojácích a vojančení na Brdech, např. na stránce VHSB.cz, na stránce Brdy.net, či na oficiální stránce Vojenský újezd Brdy.
Další informace o Brdech a mj. i o trampingu na Brdech lze nalézt např. na oficiálních stránkách podbrdských Jinců, na adrese Brdský blog, nebo recesistických stránkách Brdské Horské služby, jejíž základní prohlášení (bezmála programové) naleznete tady.
Jen mimochodem, na horolezeckých stránkách jistě stojí za zaznamenání, že právě na Brdy mají, kromě výše zmíněné Horské služby, tedy tradice organizované horské záchrany, významnou tradici i v oblasti horského vůdcovství. Instituci VŮDCE DO HOR BRDSKÝCH zřídilo město Rožmitál již v roce 1907 (tedy téměř sto let před založením České asociace horských vůdců). Bohužel, zdá se, že brdské hory jsou příliš náročnou oblastí. Historicky doložen je toliko jediný horský vůdce na Brdech působící, po jehož smrti toto náročné povolání dalších adeptů nenalezlo. Nezbude tedy dobrodruhům vydávajícím se dnes na Brdy, než najímat mezinárodně uznávané horské vůdce UIAGM, jejichž ceny (včetně dopravy z Chamonix) jsou však pohříchu vysoké. Návštěva Brd tedy zůstane vyhrazena pouze úzké skupině, která si vůdce může dovolit, nebo opravdu celým mužům (bez ohledu na jejich pohlaví), a skutečným dobrodruhům.

Aby bylo zcela jasné, proč jsou Brdy uváděny v samostatném příspěvku zde, v diskusi o horolezecké učebnici, je nutné zdůraznit, že toto horstvo není toliko jedním z posledních přirozených refugií ohroženého, výše zmíněného, živočišného řádu v téměř celé jeho druhové rozmanitosti (uvědomme si, že řada poddruhů dosud nebyla ani vědecky popsána, o jejich soustavné taxonomii nemluvě, byť snaha o přesnější určení je - zvláště v poslední době, kdy lze zaznamenat nebojím se říct masové vymírání jedinců tohoto řádu všežravců, zřetelně patrná), a není zde vyloučen ani výskyt četných endemitů.

Toto hledisko, tak řečeno ochranářské, je sice v našich motivech do jisté míry dominující, avšak je zde i další významná motivace. O nejvýznamnějším světovém pohoří se v horolezeckých kruzích zpravidla téměř mlčí (možná i proto, že řada jeho nejvyšších vrcholů nebyla doposud horolezci zdolána; s výjimkou některých okrajových oblastí, jako např. Pik Černolice, na který vede řada horolezeckých cest, Mount Babka a Mt. Plešivec či v hloubi pohoří skrytý Pik Klobouček - o kterém již před několika lety informoval jako první Lezec.cz). Soustavnějšímu popisu této velehorské oblasti se vyhnul i dokonce mnohokrát zde citovaný Zeměpis velehor (Černík, A., Sekyra J.: Zeměpis velehor, Academia, Praha 1969). Brdy jsou zkrátka těžko dostupnými velehorami, které na své objevení (naštěstí) teprve čekají. Faktem je, že soustavně popsána a zmapována jsou dnes již téměř všechna brdská předhůří, mezi těmi vzdálenějšími jmenujme např. Himálajskou vrchovinu, Alpskou pahorkatinu, ale i ty bližší, třeba Krušné předhůří (o většině těchto předhůří již dokonce vyšly i obsáhlé monografie, proto se jimi nadále nebudeme zabývat.)

Právě význam uvedeného pohoří nás vede k přetištění poměrně málo známé studie na toto téma:

Základní fakta o Brdech

Autor: Gribov, P.,; (C) 2001-2003 P.H.H.; Brdské legendy; ISBN neuvedeno;
Podtitul: Základní fakta související s tzv. BRDOCENTRISMEM, jenž je součástí vědního oboru zvaného BRDOLOGIE.

1. Brdy sou největší hory, kerý se nacházej v pupku světa, plus mínus mezi Prahou a Plzní. Maj mnohá předhůří, z těch blízkejch by bylo možný zmínit for exámpl Šumavu, Kérkonoše, Krušný předhůří. Z těch, co sou trošku dál, zmiňmež třebas Alpskou pahorkatinu a Himalájskou vrchovinu.

2. Brdskej veletok Litavka River je největší řeka. U Beroun city se do ní vlévá Berounka Creek, dál pak Vltava a nakonec Labe. Litavka River ústí do Severního Litavského oceánu.

3. Brdy jsou krom částí Amazonie poslední baštou panenský přírody, v kerý se eště nacházej místa, jež se na mapách obyčejně voznačujou nápisem "Hic Sunt Leones". Sídlí zde mnohej divej domorodej kmen, vo kerym nemaj antropologové ani páru. Kdyby jednou opustili zatuchlý kancly a vydali se mezi prosté brdology, dozvěděli by se neuvěřitelný stóry o hrůzostrašnejch Ho-sto-mitchanech, světélkujících Příbramech a přízračnejch Jin-tchá-cích, jejichž barbarský rejdy mnohdy provází temný dunění tamtamů, kerý se rozléhá na desítky mil vůkol jejich posvátnýho fleku, tzv. Dop-ad-ofky. Mimo těchto necivilizovanejch tvorů se hlubokejma hvozdama toulá mnohej nešťastník, jenž psychicky nezvládl břímě truchlivý samoty, výhrůžný ticho staletejch stromů, ponurý šero, kerý nerozežene ani polední puchejř, hrůzy nacházející se v okolí pohanskejch obětišť, a to, že mu už v sobotu večír došly cigára. Běda nepřipravenému, jenž dostane se někerýmu podobnýmu stvoření do rukou. V takovém případě mu zbývá jediná jistota, a to ta, že úzké rokle nikdy nevydají svá truchlivá svědectví o jeho konci. O hrůze zvané brdská plechovka se radši ani zmiňovat nebudu.

4. Brdy sou nejdrsnější. Je-li v podhůří slunečno, na Brdech se ženěj čerti a jiná čeládka. Pokud je v podhůří rozumný chladnější počasí akorát na procházku s pinglem, vsaďte poslední čistý trenky na to, že na hřebenech čočka pálí tak, že dyž si uplivnete, zasyčí to jak na plotně. V takovym případě budou všecky potoky suchý jako kdyby v nich kromě šutráků nikdy nic neteklo a když se v takovym dnu, hubu na suchej zip, doplížíte k nebližší knajpě, zjistíte, že je zrovna sanitární den anebo došlo pivo.

5. Brdy sou zaslíbenou zemí posledních dobrodruhů. Uprostřed neprostupnejch hvozdů může vodvážná duše vobčas natrefit na pozůstatky marnejch pokusů zkrotit syrovou přírodu. Pár vožehlejch šutráků, shnilý zbytky chatrnejch přístřešků, rezavá plechovka vod Heinzovejch fazolí v tomatě a tlející zapomenutá fusekle, to je vše, co může návštěvník ve většině případů najít. Avšak skutečnej drsnej horskej muž nalezne i místa, na kterejch lidská ruka zanechala nesmazatelný stopy a kde se Homo Brdus Sapiens pevně zachytil navzdory přírodě, jež se úporně snaží zahnat jej zpět. Tlupy vším možným ošlehaných mužů (a žen) již od nepaměti zakládají na vhodnejch flecích opěrný body (zde je v originále aktivní odkaz namířený na stránku o brdských campech), z nichž pak čelí nepříznivému počasí, divým domorodcům, hajnejm s pěnou u huby a sobotní kocovině.
Zdroj: internet

[Tomáš Frank]

Malá reklama na produkci Sdružení AVALON

Povídky autora „Proč bychom se netopili“, z druhé poloviny šedesátých let, z nichž některé dosud vyšly pouze časopisecky:

JAK NABALIT PLAVOU DÍVKU
Autor: Zdeněk Šmíd
Ilustrace: Marko Čermák
Vydalo: Sdružení Avalon, Praha 2008
Objednávka: na stránkách Avalonu

Přiznávám, že s výjimkou povídky titulní, jsem neznal žádnou. Podobně jako z autorovy prvotiny (Proč bychom se netopili aneb vodácký průvodce pro Ofélii – která poprvé vyšla v roce 1979, mimochodem, byť prvotina, vyšla až jako druhá autorova knížka) z povídek čiší čirá hravost, přemíra nápadů a vtip. Takže si myslím, že tahle outlounká brožura (50 stran) za těch 50,- Kč (+ čtrnáct káchlí poštovného) stojí.
Jen se trochu bojím, že vzhledem k propagační činnosti Sdružení Horolezecká abeceda bude sborníček záhy vyprodán... Nevadí, bude větší zájem o dotisk



Povídky Wabiho Ryvoly, známého především jako muzikanta který se zasloužil o zrod moderní trampské písně. Jak vyplývá už z názvu, hodně povídek je věnovaných horám, nechybí ani povídky vysloveně „horolezecké“:

PROKLETÁ VŮNĚ HOR
Autor: Wabi Ryvola
Ilustrace: zpravidla Martin Beneš
Vydalo: Sdružení Avalon, Praha
Objednávka: na stránkách Avalonu

Knížka obsahuje celkem 25 Wabiho povídek a je rozdělená do dvou samostatných sbírek (Podivnej weekend a Léto v Šedejch kopcích). Rád přiznávám, že ani v z této povídkové knížky jsem téměř nic neznal, a o to víc jsem byl překvapen nejenom šíří autorova záběru, ale především jeho postřehy a životními postoji. Zkrátka další publikace rozhodně stojící za přečtení.



Zatím poslední novinkou z produkce tohoto nakladatelského domu je sborníček povídek Fredyho Schuberta. Spoluautorem sborníku je Miki Ryvola, který pro knížku vytvořil téměř padesátku ilustrací, ale i doplnil předmluvou (podle zveřejněných ukázek velmi inspirativní):

STOPOU TOULAVOU
Autor: Fredy Schubert
Ilustrace: Miki Ryvola
Vydalo: Sdružení Avalon, Praha
Objednávka: na stránkách Avalonu

No, jsem zvědavostí nakřivo




Jen jedna špatná zpráva navrch. Pokud byste si chtěli k výše uvedenému výběru objednat např. ještě Nevrlého povídky (nebo od Marko Čermáka Vandrákův rok, věnovaný Brdům), máte smůlu, nejsou. Pokud se však o objednání pokusíte, zvýšíte pravděpodobnost brzkého dotisku

[Tomáš Frank]

Něco málo z lokální historie trampingu:

MEZIVÁLEČNÝ TRAMPING NA RAKOVNICKU
Autor: Jan Krško
Vydal: Státní okresní archív v Rakovníku
Objednávka: soka-rakovnik@soapraha.cz
Recenze: ZDE(původně vydaná v časopisu Puchejř 5/2009)

Zdroj: FOLKtime

[Tomáš Frank]

Vyhlášení přírodního parku Brdy – Hřebeny realitou

V uplynulých měsících proběhla řadou médií zpráva o odsouhlasení vyhlášení přírodního parku (PP) v režii Středočeského krajského úřadu. Důvodem má být ochrana krajinného rázu s výraznou převahou přírodních hodnot – souvislý lesní porost mezi Prahou a Jinci.

Oficiální zdůvodnění
Z oficiální zprávy orgánu způsobilého k zřízení PP, tedy krajského úřadu, vyjímáme:
„Přírodní park se zřizuje z důvodu zachování krajinného rázu zalesněné pahorkatiny, zejména s lesními komplexy s částmi přírodě blízkých bučin a smíšeného lesa s rozptýlenými věkovitými stromy na charakteristickém geologickém podloží, s významnými přírodními a estetickými hodnotami a s řadou kulturně historických památek,“ vysvětluje důvody vyhlášení náměstek hejtmana pro životní prostředí Miloš Petera. Rozloha navrhovaného přírodního parku je 184 km2. Nalézá se na území okresů Praha – západ, Beroun a Příbram. Hranice přírodního parku tvoří dále hranice zvláště chráněných území - přírodních rezervací Kuchyňka, Hradec a Andělské schody.
Podle geomorfologického členění jsou zde zastoupeny podcelky Hřebeny, Dobříšská pahorkatina, Příbramská pahorkatina a Brdy. Na geologické stavbě se podílejí horniny proterozoického a paleozoického stáří. Starší jednotka je budována především břidlicemi, prachovci a drobami s vložkami vulkanitů náležejících kralupské skupině barrandienského svrchního proterozoika a dále též sedimenty štěchovické skupiny bez vulkanitů.
Přírodní park nabude účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Věstníku právních předpisů Středočeského kraje, předpokládaný termín je 30. 11. 2009.

Kategorie chráněného území – PP nebo TR?
Pozoruhodné je, že hranice schváleného přírodního parku se téměř bezezbytku shoduje s již dávno navrženým a vytyčeným územím, k jehož legislativní ochraně nebylo přistoupeno nepochybně pouze byrokratickým šlendriánem, a to trampské reservaci Brdy-Hřebeny. Trampská reservace (TR) tak stále žije pouze v odborné dokumentaci a precizně zpracovaných podkladech týmu odborníků pro legislativně-právní proceduru vedoucí k jejímu vyhlášení.
O věcném záměru návrhu zákona o vyhlášení TR je bohužel známo málo, skupina navrhovatelů odmítá návrh zveřejnit dokud pro prosazení zákonné ochrany uvedeného území s jeho svébytnou trampskou kulturou nezíská dostatečně širokou podporu veřejnosti, státních orgánů i politické reprezentace.
Známo je pouze, že Hranice TR má být vedena po hraně souvislého zalesnění, patrného např. na mapě v odkazu ZDE, přičemž oblast Cukrák a Kámen nebudou přímo součástí TR. Zalesněné území za přirozenou hranicí tvořenou Všenorským potokem bude vyhlášena jakou součást ochranného pásma TR. Ochranné pásmo by podle informací o návrhu dostupných mělo být vedeno tak, aby obklopilo Hřebeny ze všech stran v souvislém pásu širokém řádově od stovek metrů až po několik kilometrů. V terénu je na severu zvažované rezervace vedena hranice ochranného pásma v úseku od Černošic do Třebáně podle žel. trati (cesty železného oře) Praha – Beroun. Oblast západně od Řevnic po úroveň Plešivce (resp. Litavka River) je tvořen v terénu žel. tratí Zadní Třebáň – Lochovice. Na západě ji tvoří tok Litavka River, resp. žel. trať Zdice – Příbram – Protivín. Na jihovýchodě je hranice ochranného pásma tvořena žel. tratí Praha Braník – Dobříš. Pouze v úseku táhnoucím se od Dobříše k Litavce pod Strážným vrchem bude nutno vyznačit hranice v terénu symboly srozumitelnými i primitivním národům vyskytujících se již nyní uvnitř hranic navržené reservace.

Co dodat závěrem?
V zásadě téměř přesné zkopírování hranic TR (bez jejího ochranného pásma, do kterého by dle záměru předkladatelů zákona měly být lokalizovány úřady reservace, a nezbytné trampské zázemí, jako salůny a jiná kulturní zařízení, prodejny zbraní a střeliva, farmy k přepadání atp.) i pro připravovaný PP vede k úvaze, zda se toto dění odehrává ve prospěch trampstva (a dalších původních obyvatel Hřebenů), nebo v jejich neprospěch. Lze tedy jen spekulovat, že proti vzniku TR se zvedl odpor a vyhlášení PP je jedním z kroků, které mají zamezit procesu řádného vyhlášení TR, anebo naopak, tvůrci návrhu postupují nadále ke svému cíli ovšem takříkajíc oklikou. Tedy místo navržené TR vyhlásí PP, který po svém zakotvení bude přehlášen jako TR.


Návrh přírodního parku Brdy – Hřebeny (obr. je řešen odkazem ze stránek Středočeského kraje)
V plné velikosti ke stažení zde:
Mapka_PP_Hrebeny


Odkazy k tématu:
Oficiální zpráva na stránkách Středočeského kraje
Článek na stránkách Sedmička.cz
Článek na lesácko dřevařských stránkách Silvarium
Zpráva v Ekolistu

[Tomáš Frank]

A ještě jednou kniha z lokální historie trampingu; bohužel tentokrát vyprodaná:



KRONIKA TRAMPINGU V JIZERSKÝCH HORÁCH 1934-2004
Autor: Pavel D. Vinklát
Vydal: Knihy 555; Liberec
Objednávka: tamtéž: Knihy 555
Recenze: ZDE na stránkách OTR(stručná anotace, včetně informace o vyprodaném nákladu je rovněž na stránce nakladatele).

Velmi pěkná a precizně zpracovaná knížka. Navíc nebývá (alespoň mezi kotlíkářskými samizdaty) zvykem tisknout podobné věci na kvalitní papír, který bez uzardění snese barvu... při množství fotek a reprodukcí v knize obsažených by to ani jinak nebylo možné.
Není zkrátka nad to, dělá-li si nakladatelský šéfredaktor svoji vlastní knížku takříkajíc „pro radost“. To je potom radost to dostat do ruky!
Jen škoda toho pravděpodobně nepříliš velkého nákladu.
Ale abychom nebyli toliko posly špatných zpráv, nutno podotknout, že nakladatelství Knihy 555 mají ve své produkci řadu opravdu pěkných knížek. Zvlášť milovníky a obdivovatele Jizerských hor (ale i Liberce, starých pohlednic, Českého ráje, tajemna, dějin umění... atd.) jejich nabídka nepochybně zaujme.